Proč maluju tlustý ptáky

Pokud sledujete moji tvorbu nebo se kouknete na moje logo, neunikne vám jedna věc. Jsou tam občas ptáci. Ale nejsou to žádní vyzáblí elegáni. Jsou to pořádně načepejřené, vypasené a – přiznejme si to – trochu naštvané kuličky peří.

A ne, není v tom žádný dvojsmysl. Prostě mě tyhle ptačí charaktery baví.

Jak to celé začalo: Zájezd a gang vrabců

Moje záliba začala na jednom zájezdu před hodně lety. Seděla jsem venku a v nedalekém křoví se usídlilo hejno vrabců. Nebyli to ale jen tak nějací vrabci. Byli tak neuvěřitelně vypasení a "kulatí", že vypadali spíš jako tenisáky s hnědým peřím.

Seděli tam, naducaní, důležití a dívali se na svět s takovým tím pohledem: "Co čumíš, sypej drobky." 

Zamračené obočí jako zrcadlo do duše

Další věc, bez které se můj pták na plátně neobejde, je zamračené obočí. Proč? Protože je to tak trochu odraz mě samé. :D Když se soustředím, když maluju, nebo když mi zrovna nejde namíchat ta správná barva, mračím se úplně stejně jako ti moji opeřenci. Je v tom kus mé DNA. A taky ve skutečnosti sama takové obočí, jako dva černé hranoly, mám...

Ptačí stopovačka v mých obrazech

Stalo se z toho takové moje malé tajemství. I když zrovna nemaluju portrét ptačího "tlouštíka", skoro vždycky tam někde je. Někdy sedí v rohu, jindy po něm zůstanou jen stopy v barvě nebo se v dálce krčí ptačí budka.

Je to moje vizitka. Moje "Easter egg" pro pozorné diváky. Takže až si ode mě pořídíte obraz, schválně se podívejte pořádně – dost možná tam někde na vás ten zamračený opeřenec vykukuje.