Každý umělec má svůj "prokletý" obraz. Pro mě to byl portrét kocoura Bílka. Bílek už tu s námi bohužel není, a tak jsem mu chtěla vzdát čest tak, jak umím nejlíp – barvami na plátně. Naivně jsem si myslela: "Vždyť je to jen bílej flek a pár stínů, to bude brnkačka."
Akryl je úžasné médium. Je rychlý, univerzální a nepotřebujete k němu žádná smradlavá ředidla. Jenže právě ta jeho zdánlivá jednoduchost je past. Člověk si sedne k plátnu s jasnou vizí, a po hodině zjistí, že má před sebou šedohnědou skvrnu a druhý den štětce tvrdé jako kámen.
Všichni to známe. Zvelebujeme byt, stěny jsou prázdné a v nejbližším obchodě s nábytkem na nás vykoukne hezký tisk za pár stovek. Vypadá fajn, ladí k gauči a je to "hned". Jenže...
